Naše motto:
Důvěřujme dětem a pomozme hledat jim takovou cestu, aby rozkvetly do své jedinečné krásy a vytrvaly ve své chuti poznávat svět.
Pivoňka je neziskový projekt, jehož cílem je podílet se na výchově zdravě sebevědomých a radostných dětí, které se umí zorientovat ve světě, ve kterém žijí, a které přijímají odpovědnost za sebe i společenství, jehož jsou aktivní součástí.
Naše škola je postavena na těchto dvanácti principech:
- Vytváříme bezpečnou a přátelskou atmosféru.
- Podporujeme přirozenou dětskou touhu a radost z učení.
- Propojujeme předměty a učíme v souvislostech.
- Učíme se hrou, využíváme moderní metody vzdělávání.
- Používáme konkrétní hodnotící system, který děti posouvá a nesoudí, nikoli známky. Chyba není nic špatného, je to možnost růstu.
- Dáváme každému dítěti dostatek prostoru, času, podpory, svobody i hranic, aby se rozvíjelo dle svých možností.
- Přirozeně u dětí rozvíjíme samostatnost, zodpovědnost a spolurozhodování ve svém učebním procesu.
- Vnímáme individualitu každého dítěte, snažíme se dítě pochopit, vidět jeho možnosti a zájmy.
- Vědomosti jsou pro nás stejně důležité jako dovednosti a vztahy. Podporujeme spolupráci, rozvoj efektivní komunikace, řešení problemů a učení se navzájemod sebe.
- Příroda je pro nás zdroj inspirace a prostor pro učení, proto v ní chceme s dětmi často pobývat.
- Rodiče jsou pro nás partneři a součást školy. S dítětem přijímáme celou rodinu. Chceme vytvářet prostor pro sdílení a přátelství.
- Učíme se životem. Učíme se věci v reálném prostředí a ukazujeme dětem, jak můžeme pozitivně ovlivňovat svět kolem nás.
Chceme školu, která je vstřícná a přátelská
Podrobné vysvětlení jednotlivých bodů naší vize:
1. Vytváříme přátelskou a bezpečnou atmosféru.
Nikdo z nás – ať dospělých či dětí – nemá rád, když je vystavován stresu, posměchu, hanbě. Cítí se poté frustrovaně, smutně, naštvaně. Nevhodné komentáře učitele, řvaní, nepříjemné poznámky a zesměšňování vedou často k pocitům neúspěšnosti a ztráty sebedůvěry, děti mohou ztrácet chuť a motivaci k učení, protože jiní jsou lepší, mohou z kolektivu vyčleňovat ty neúspěšné nebo ty moc úspěšné. Tvoří se černé ovce třídy a špatné vztahy. Chceme školu s emočně bezpečným prostředím. Školu, která neznamená pro děti stres a strach, protože z výzkumu mozku víme, že je-li člověk v takových emocích, nemůže se učit něčemu novému.
2. Podporujeme přirozenou dětskou touhu a radost z učení.
Z vlastní zkušenosti víme, že děti v předškolním věku se přirozeně samy učí chodit, mluvit, ptají se na spoustu věcí, dělají všemožné objevy a zajímá je svět. Je to to nejcennější, s čím děti do školy přichází. Naší snahou je dětem tuto přirozenou touhu nevzít, ale podpořit. Chuť poznávat – nebo-li vnitřní motivace – je často zničena orientací na známky, nikoli na objevy, obsah učiva, dovednosti. Proto je hodnocení v naší škole orientováno jinak. Proto necháváme dětem dostatek prostoru na objevování a hledání odpovědí na své otázky.
3. Propojujeme předměty a učíme v souvislostech. Nevedeme děti k učení se nazpaměť nepoužitelné věci, ale učit se s porozuměním a hravě.
Každý z nás si jistě vybaví hodiny ve škole, kde jsme si museli zapisovat suché informace k tématu, které učitel vykládal a psal na tabuli. A potom se je před písemkou doma měli učit nazpaměť. Učení se nazpaměť ale nevede k pochopení světa, ani k rozvoji tolika potřebných dovedností, které jsou potřeba v dnešním světě. Dnešní svět je jiný, než byl ten před 15, 30 a více lety. Děti se potřebují umět ptát a hledat odpovědi, prozkoumávat určité téma z různých úhlů. Pokud si mají zapamatovat skutečně důležité věci, je potřeba ukazovat jim souvislosti, propojovat předměty. V naší škole děti konstantně pracují na určitém projektu, kde získají poznatky z přírodovědy, vlastivědy, výtvarného i hudebního umění, českého jazyka a literatury, matematiky.
4. Učíme se hrou, využíváme moderní metody vzdělávání.
Dítě, více než dospělí, vnímá svět všemi smysly. Při učení využíváme množství osvědčených metod a cest, které dětem umožní zábavnou formou zjišťovat potřebné znalosti a osvojovat dovednosti. Během vyučování mohou děti pracovat na zemi, v lavicích, venku, ve skupinkách, ve dvojicích. Kromě práce s montessori pomůckami vyučujeme matematiku dle prof. Hejného, metody kritického myšlení, filozofii výchovy a podporujeme badatelsky orientované vyučování, metody dramatické výchovy a další.
5. Používáme konkrétní hodnotící systém, který děti posouvá a nesoudí, nikoli známky. Chyba není nic špatného, je to možnost růstu.
Mnoho rodičů si nedokáže představit školu bez známek. Někteří rodiče řeknou: „A kvůli čemu by se pak dítě učilo, když ne kvůli tomu, aby dostalo jedničku?“ Pokud se ale dítě učí kvůli tomu, aby dostalo jedničku, je to vnější motivace. Systém známkování v dětech umenšuje touhu učit se, z dítěte se stává lovec dobrých známek. A těm, komu se to nedaří, se cítí špatně, poté rezignují a nastává stálý stres a boj dítě – učitel – rodič.
Hodnocení, které je efektivní, je postaveno na popisu konkrétních pokroků a věcí, které je potřeba procvičit. Takové hodnocení dobře informuje rodiče i dítě, může ho posunout dopředu a nestresuje ho. Navíc se dítě nebojí chybovat, což je velmi důležité. Věříme, že „chybami se člověk učí,“ a proto by za chybu neměl následovat postih ve formě špatné známky. Montessori pomůcky jsou uzpůsobeny tak, že dítě je schopno samo si kontrolovat svou práci a nalézt své chyby. Chyby nejsou vnímány jako problém. Pokud se budeme bát dělat chyby, nikdy nepřijdeme s něčím originálním.
6. Dáváme každému dítěti dostatek prostoru, času, podpory, svobody i hranic, aby se rozvíjelo dle svých možností.
Každé dítě je jiné. Někdo je rychlejší, někdo pomalejší. Někdo potřebuje naprostý klid, někdo rád pracuje ve skupině. Pokud děti ve škole musí pracovat všichni stejným tempem, na stejném místě a na stejném úkolu, nemohou se dostatečně rozvíjet. Někteří jsou brzděni, někteří stresováni a někteří se nudí. V naší škole může dítě pracovat svým tempem, na místě, které mu je pro práci příjemné (na koberci, v lavici), s pomůckou, se kterou chce pracovat. Učitel dítě posouvá dál, vysvětluje a zároveň stanovuje hranice. Důležité je, že pokud někomu nejde např. v 1. ročníku psaní, není na něj vyvíjen tlak, podporuje se, ale nevadí, pokud nepostupuje tak rychle, jako jeho spolužáci.
7. Přirozeně u dětí rozvíjíme samostatnost, zodpovědnost a spolurozhodování ve svém učebním procesu.
Příkazy a dohlížením na plnění zadaných úkolů, k nimž se dítě nemá právo jakkoliv vyjádřit, vychováváme především k pasivitě, nikoliv k zodpovědnosti. Abychom mohli žádat od někoho zodpovědnost, musí mít dotyčný možnost vybrat si, učinit nějaké rozhodnutí – výběr se samozřejmě děje v rámci určitých pravidel a hranic.
Naše děti se spolupodílí na rozhodování o věcech, které se jich týkají, jichž jsou součástí, např. při stanovování pravidel vzájemného soužití a chování ve třídě, formulovaných do podoby společných pravidel. Ve škole funguje komunitní kruh, kde se děti baví o fungování školy a možnostech zlepšování. Děti pracují dle týdenních plánů, kde jsou stanoveny výukové cíle a aktivity, které si dítě ve spolupráci se svým učitelem samo nastavilo. Jsou tedy vedeny k zodpovědnosti za své vzdělávání.
8. Vnímáme individualitu každého dítěte, snažíme se dítě pochopit, vidět jeho možnosti a zájmy.
Každé dítě je individualita a má jedinečné schopnosti a vlastnosti. Děti postupně objevují, že na jejich myšlenkách a chování záleží a mají možnost měnit svět kolem sebe. Pro efektivní učení je nezbytná ta správná míra výzvy. Co je příliš těžké, to odradí, co je příliš lehké, to unudí. Aby učitel mohl udržovat optimální míru výzev pro jednotlivé děti ve třídě, je maximální počet dětí ve třídě 20. Pokud je třeba, je ve třídě přítomen i asistent pedagoga. V některých případech učíme předměty tandemově – ve spolupráci dvou učitelů.
9. Vědomosti jsou pro nás stejně důležité jako dovednosti a vztahy. Podporujeme spolupráci, rozvoj efektivní komunikace, řešení problémů a učení se navzájem od sebe.
Vědomosti jsou pro nás stejně důležité jako vztahy a umění komunikace. Děti objevují svou roli ve společenství, do něhož patří, poznávají svůj domov a své kořeny. Učí se chápat důležitost spolupráce a tolerance k různorodosti. Každé dítě je nezaměnitelnou a svébytnou součástí skupiny a učí se respektovat ostatní a pracovat v týmu.
10. Příroda je pro nás zdroj inspirace a prostor pro učení, proto v ní chceme s dětmi často pobývat.
Příroda je přirozené místo pro učení. Děti v minulosti trávily mnohem více času venku – ať už zkoumáním, tak svobodnou hrou. Chceme dětem ukazovat krásy, zábavu, důležitost a sílu přírody. Každodenním kontaktem s přírodou se rozvíjí vnímavost k jejím zákonitostem, rostlinám a živočichům, ke všem krásám naší země. Každý den trávíme s dětmi alespoň chvíli venku. Jednou týdně vyrážíme na celý den do terénu a učíme se venku.
11. Rodiče jsou pro nás partneři a součást školy.
S dítětem přijímáme celou rodinu. Pokud chceme, aby dítě bylo šťastné a rozvíjelo se, musí rodiče i učitelé navzájem spolupracovat. Chceme školu, kde je komunikace otevřená, respektující a neagresivní. Chceme vytvářet prostor pro sdílení a přátelství. Rodiče se mohou zapojit během školních akcí, pomáhat s přípravou projektů, podívat se do výuky a kdykoli se spojit s učitelem a konzultovat s ním nejasnosti.
12. Učíme se životem. Učíme se věci v reálném prostředí a ukazujeme dětem, jak můžeme pozitivně ovlivňovat svět kolem nás.
Nestudujeme z knížky to, co máme za oknem. Ve výuce je kladen velký důraz na prožitek. To, co si lze prohlédnout zblízka a bezpečným způsobem vyzkoušet na vlastní kůži, si děti opravdu vyzkouší. S dětmi chodíme nejen do přírody, ale také na exkurze, výstavy a výlety. Děti se budou učit praktické dovednosti jako vaření, zašívání, základy práce se dřevem, včelařství či řemeslné dovednosti. Součástí výuky je také etická výchova a zapojení do projektů na pomoc potřebným.